Rozhovor s Petrou Holovskou
„Uvažovala jsem o Poště pro Tebe.“ Říká nejlepší kamarádka Petra Holovská
Jak jste se seznámila se Silvií Hejlíkovou?
Já nevím, jestli to přesně pamatuji, bylo to v tělocvičně a jednoho krásného dne přišel takový malý „prcek“ , byla to Silva Hejlíková a začala s námi trénovat.
Poprvé jste se setkali ještě v Praze nebo už v Děčíně?
Určitě to bylo v hale v Děčíně, tam jsme se poprvé potkali, ale nepamatuji si moc, jak to probíhalo. Podle mě jsme se rychle skamarádili.
Jaký byl váš kamarádský vztah a jak jste jí vůbec vnímala?
Musím říct, že Silva byla velký tahoun celé naší party. Zaprvé byla o dva roky starší než já, zadruhé, to je prostě Silva s velkým „S“. Byla někdo jiný než my všichni. To, co řekla, mělo hlavu a patu, kam ukázala, to opravdu tak bylo a myslím si, že každý z nás jí měl tehdy jako velký vzor. Měla vše, co chtěla, ráda se se vším dělila, všechno nám půjčila (oblečení atd…), s jakýmkoliv problémem jsem za ní mohla jít, vždycky mi poradila, nikdy mi ty „dveře“ nezavřela. Silva si myslím, že byla dost oblíbená, dobrá kamarádka. Měl ji opravdu každý rád, byla to pro mě fajn holka.
Máte nějaké společné zážitky ze zázejdů atd…?
Z gymnastiky určitě ne, protože Silva byla o třídu výše, byla v reprezentaci, navíc o dva roky starší. Ale prožili jsme spoustu zážitků v tělocvičně, trénování na bradlech, kladinách. Spíše byly zážitky, že jsme spávali na pokojíčku, každá měla svůj, takže jsme někdy přespávali u sebe v postelích, v tělocvičně tajně, večer jsme chodili trénovat společně z legrace. Prostě typický gymnastický holčičí internát. Z té vrcholové gymnastiky určitě nic společného nemáme. Ale těch zážitku z dětství je spousta.
Jaká disciplína sportovní gymnastiky jí podle Vás šla nejlépe?
Silva byla podle mě nejlepší v kladině, ale dobrá mi přišla ve všem.
Jaké pro Vás bylo rozloučení se Silvií a doba, kdy jste se neviděli. Scházela Vám ta ztracená léta?
Já osobně si ten odchod ze sportovní gymnastiky nepamatuji, takže vůbec netuším kdy a jak Silva skončila. Samozřejmě s určitým věkem člověk nikdy na ty holky nezapomene. Je fakt, že s jedinou Silvu jsem opravdu patnáct let nebyla v kontaktu. Telefon jsem na ní neměla, nevěděla jsem kde bydlí, úplně jako kdyby se ztratila ze světa. Já každou středu koukám na Poštu pro Tebe a uvažovala jsem, že bych Silvu nechala najít. Věděla jsem tak zhruba ročník, věděla jsem jméno. No jo, ale Silvie Hejlíková si našla mě, po patnácti letech jsme se fakt viděli a nezměnilo se vůbec nic.
Jak si Vás Silvie našla a kde jste se znovu potkali?
S ostatníma holkama jsem v kontaktu přes Facebook a kamarádka Darina, která je stejný ročník jako Silva, mě kontaktovala, že bude sraz se Silvou u ní v hospodě. Měla jsem strašnou radost. Darina mi dala i telefonní číslo, Silva Facebook nemá. Volala jsem jí a viděli jsme se tak po patnácti letech v říjnu 2011 u ní v hospodě a bylo to úplně super.
Jaký to byl pocit vidět jí po patnácti letech. Změnila se nějak?
Silvie si pro mě přijela autem a já jsem do něj naskočila, dali jsme si velkou pusu a já jsem jí říkala, že je prostě stejná. Vůbec se v ničem nezměnila, Je stejně malá, vypadá stejně jako v patnácti letech. Bála jsem se, že bude jiná.